Kazuistika F: Pan Filip

Panu Filipovi bylo 29 let, když kontaktoval službu pomáhající zprostředkovat nalezení nového bydlení. Od narození se potýkal se závažným zdravotním postižením – byl neslyšící (pobíral invalidní důchod 2. stupně). Vzhledem ke svému zdravotnímu postižení a diskriminaci na trhu s bydlením se mu přes opakované pokusy nedařilo osamostatnit od širší rodiny a nebyl schopen najít si vlastní bydlení.

Od dospělosti do současnosti bydelu rodiny nejčastěji u vlastních rodičů, ale v případě, když se nimi nepohodl, přespával u známých nebo příbuzných. Před rokem si pan Filip našel partnerku s dítětem, která prožila život v dětském domově a následně v pěstounské péči. Jeho družka poslední roky strávila v azylovém domě. Vzhledem k jejich bytové nouzi se nastěhovali provizorně do malého bytu k rodičům, kde obývali jeden pokoj a o veškeré záležitosti se starala maminka pana Filipa. Po sleze se pan Filip s přítelkyni rozhodli ,že se chtějí osamostatnit a žit sami. Pan Filip ještě nikdy nežil v bytě samostatně a měl z toho i vzhledem ke svému handicapu strach, ale vnímal podporu partnerky. Mladému páru se podařilo nalézt bydlení a podporovat je v začátcích soužití. Panu Filipovi však samostatné bydlení začalo nevyhovovat a stále častěji si hledal důvody proč navštěvovat svou původní rodinu. Byl zvyklý, že se o vše stará jeho maminka a také mu nevyhovovalo, jak jeho družka vaří. Po několika měsících se rouzhodli nastěhovat i s partnerkou zpět k rodičům.